Snový svět

Když v pokoji se šeří a spánek se tlačí pod víčka, přichází snový svět a s ním i tahle básnička...

Na pokraji spánku,
když už skoro sním,
na vesmírném vánku
tělo opouštím.

V korábu z představ spleteném,
pod nebem plným hvězd,
pluji v prostoru nesmírném,
vybírám z mnoha cest.

Poplavu mořskou hlubinou,
neb poletím do oblak?
A stanu se snad rybou,
či křídlatý budu pták?

Ozdobím během louku,
když bosé nohy zní
mi v uších melodií
přímo noblesní?

Snad budu slézat hory,
když mocný hor ten pán
mi obrovitou silou
nezkazí smělý plán.

A co hrdý pirát
s papouchem na rameni,
co hákem lesklým mává,
divoce zuby cení?

Mohla bych se státi
velbloudem v širé poušti,
kde žádný chybný krok
se nikdy neodpouští.

A v Amazonském pralese
bych indiánkou byla,
na oheň dřevo sbírala
a v potoce se myla.

Pak v zámku celém ze zlata
se stanu princeznou,
sálem se s princi zatočím,
když ku tanci mě zvou.

A harfa bude hráti
v korunách elfích měst,
když jako mocný bojovník
se vrátím ze svých cest.

Pak naposled se rozhlédnu,
na loď svou spěchám zpět,
světlo dne už střídá tmu,
opouštím snový svět.

Ráno mě letní slunce
šimrá na víčka:
"Je krásný nový den,
tak vstávej maličká!"

Kamila Prášková