Smích v nebi

Krátká básnička o tom, že i v naprostém smutku můžeme poznat smích...

V okamžicích smutku,
když se hroutí svět,
těžko nevzpomínat,
těžko nemyslet.

Když se stíny po zdech plouží,
když nad tebou supi krouží,
těžko najít jinou síň,
nežli smutek, nežli splín.

Za divadlem úsměvu,
za milými slovy,
není ti však do zpěvu,
nevítáš den nový.

Tichá zpráva do nebe,
když zakloníš hlavu
a nemyslíš na sebe,
vyšleš blízkým zprávu.

Anděl tě po tváři hladí,
na znamení, že tě mají rádi.
Je to jako peříčko, jako pošimrání,
které hojí duši, zaceluje rány.

Do srdce se víra vkrádá
s každým novým tlukotem,
zjistíš, že se jako láva
rozlévá tvým životem.

Zavři oči, uslyšíš,
jak v oblacích cinká smích.

Kamila Prášková