Závislost na smartphonu

Tato básnička vznikla na dost aktuální téma, které se myslím dotýká mnoha lidí snažících se přežít v moderním světě . 

Já nejsem závislost, já jsem únava
a celý svět je náhle otrava.

Všechno je tak těžké – i jen zvednout ruku,
vyhrabat se z postele, udělat deset kroků.

Neschopná se cítíš, nezvládneš už nic,
po smartphonu toužíš stále víc a víc.

Tvůj mozek prahne po troše dopaminu,
neboj se má milá, nemusíš cítit vinu.

Vždyť je to normální, má to tak celý svět,
já tvému tělu vládnu, tak zapni socky hned!

Já po novinkách toužím a srovnávat tě budu
s neznámými lidmi, máš život pro ostudu.

Ona už je vdaná a tři děti k tomu,
ten slavný je, má milion, a navíc deset domů.

Ty sedíš na svém gauči a nemáš lautr nic,
jsi odpad společnosti, depresi kráčíš vstříc.

Já nejsem závislost, já jsem vyčerpání,
tvou duši celou pohltím a nic mi nezabrání.

Ani si toho nevšimneš, žes propadla mi celá,
svůj život dávno nežiješ, jsem tvá vězeňská cela!

                                                               Kamila Prášková