Pírko na hladině

Básnička o životě: Zesláblá duše upíná se na jiskřičku naděje,
až přijde vlna, smete ji, kampak jen se poděje?

Jak pírko na hladině
hlubokého oceánu
tak naděje má pluje
k nejistému ránu.

O zázraky prosí
rty mé bez dechu,
krok za krokem a bosí
hledáme útěchu.

V modlitbě, nebo ve víře,
či v posmrtném snad životě,
slyším tlukot srdce rytíře,
jenž hledá světlo v temnotě.

Lítosti je plná
nádoba zpola prázdná,
a když tříští se sklo o zem,
odpověď přijde rázná:

Vzdává se jen ten,
kdo nadobro ztratil víru,
a bezmocně se cítí ten,
kdo nedojde nikdy smíru.

Zesláblá duše upíná se na jiskřičku naděje,
až přijde vlna, smete ji, kampak jen se poděje?
A až čas nám vyprší a vše dobré pomine,
Kdo slzy horké osuší, kdo k hrudi pevně přivine?

Ten urputný běh života zastavit se nedá,
pluje tiše vesmírem bárka tkaná z hvězd,
s paprsky slunce na nebi šťastně se zas shledá,
kdo v sobě najde lásku a nechá se jí vést.

Kamila Prášková