Oslava duchů

Tato hravá básnička vznikla, když jsem byla nemocná a chytla mě kreativní nálada.

Popřejte mi prosím sluchu,
žilo bylo osm duchů,
každý v jiné emoci
potýkal se s nemocí.

První tiše spokojený,
do úsměvu ponořený
jako Budha chorobu
hodlal poslat do hrobu.

Druhý zlost nezkoušel skrývat,
hromy, blesky toužil vzývat,
na tváři vztek, v hrdle křik,
byl prostě duch bojovník.

Třetí v tváři překvapení.
Cože? On a na umření?
Šok ve spojení s nemocí
zavání však bezmocí.

Čtvrtý vzadu tiše stál,
nemocí se hrozně bál.
Ze strachu se celý klepal,
ale nemoc nevytřepal.

Pátý zase slzy ronil,
jak ji po pokoji honil,
chtěl ji vyhnat ze dveří,
hnul si přitom páteří.

Šestý - kocour drápky brousil,
škrábal, kousal, prskal, rdousil,
ale nemoc jako nic
smála se mu z plných plic.

Sedmý v psím byl kožichu,
nemoc poznal po čuchu,
láskyplně na ni štěkal,
snad aby ji nevylekal.

A myška malá?
Jen se smála.
Tenhle zlomyslný živý tvor
na oslavě duchů vypustil mor.
Osmý duch byl myší pšouk,
myšku nikdo neprokouk.

Kamila Prášková