Oheň Daldaryly

Oheň Daldaryly je krátká fantasy povídka o nočním dobrodružství Ryly, dcery temné hvězdy.

S výkřikem se zhroutila k zemi. Svět kolem se zhoupl a ona udeřila hlavou o chodník. Ozvalo se ostré křupnutí, když se její nosní kůstky setkaly s tvrdou dlažbou. Teplým letním vzduchem se začal linout pach čerstvé krve.

Přesně na to čekal. Se spokojeným úsměvem vykročil ze své skrýše v keři. Temná postava sotva viditelná v půlnočním šeru mimo dosah bodové lampy. Černý bavlněný plášť se mu zavlnil kolem bledých kotníků, když vykročil ke své oběti. Sledoval ji, drobnou dívku s dlouhými kudrnatými vlasy, jak se kroutí bolestí a sténá, zatímco se její omráčený mozek snaží horečně pochopit, co se stalo. V hrdle ho zapálila silná touha. Jednoduchá past, vlasec natažený mezi sloupkem pouličního osvětlení a nohou staré dřevěné lavičky, a kolik potěšení dokáže přinést.

Už jen pár tichých kroků bosých nohou po šedé dlažbě a bude u ní. Pár mučivých pohybů plných očekávání. Zaplavila ho vlna vzrušujících představ. Jeho štíhlé kostnaté prsty, které ji chytí pevně za ramena a obrátí ji čelem k sobě. Její zorničky rozšířené hrůzou pableskující ve zkrvaveném obličeji. Jeho silné tělo tisknoucí se na její, zmítající se v bezmocné, naivní sebeobraně. Jeho ďábelský smích, který jí věnuje jako poslední zvuk před smrtí. Jeho bledé rty přejíždějící po jejím opáleném hrdle. Její zmučený výkřik, když se jí jeho bílé tesáky zakousnou do krční tepny. A ta božská železitá chuť zaplňující jeho ústa.

Slastně pootevřel rty a vzdychl. Už jen pár vteřin a bude u ní. Chřípí se mu chvělo vzrušením a celé tělo měl napjaté očekáváním. Další krok. Palce u nohou mu olízl paprsek světla z bodové lampy. Pohyboval se tak tiše, že si ho nevšimla, teď už ho od ní dělily sotva tři kroky. S bolestným sténáním si ohmatávala napuchlý nos a snažila se zastavit proud krve. Pozoroval její krásné tělo, ženské křivky klenoucí se pod úzkou pouzdrovou sukní, vykrojený kus zad vykukující zpod saténové halenky. Nevědomky si olízl rty. Nahnul se k ní a napjal svaly připravený ke skoku. Hluboký nádech a -

Opuštěnou ulicí se rozlehl hluboký štěkot psa. Zuřivý, slibující ostré tesáky a velké tlapy s dlouhými drápy. Oba ztuhli, ona strachem, on překvapením. To nemohl být on, běželo mu hlavou, zatímco ostražitě sledoval ztemnělou ulici před sebou. Pes zavyl a jemu zarezonovaly vnitřnosti. Zachvěl se a hruď se mu stáhla šílenou předtuchou. Se spalující touhou se zahleděl na dívku před sebou. Stihl by to? Udělal by to rychle. Nevychutnal by si to, ale její krev by mu dodala sílu potřebnou k přežití v podzemním světě. Pokud by ho dřív nezabil ON... Jeho štěkot se ozval příliš blízko, blíž než očekával. Zatraceně. Byl rychlejší, než si pamatoval. Naposledy vrhnul pohled po té kudrnaté holce. "Máš štěstí," vykřikl a dřív, než se stačila vyděšeně otočit, zmizel ve tmě.

Odrazila se dlaněmi od země a vytáhla se do kleku. Z nosu jí stále odkapávala horká krev, ale už si toho nevšímala. Byla k smrti vyděšená a zmatená. Vystrašeně se rozhlížela kolem po opuštěné tovární ulici. Vysoké zdi se šedou oprýskanou omítkou se tyčily na obou stranách a zakrývaly výhled na vysoké komíny, které ve dne chrlily na město oblaky dusivého kouře. Ohlédla se za sebe a konečně to spatřila. Sotva viditelné vlákno táhnoucí se napříč chodníkem. Takže o to zakopla. Byla to snad past? A co ten hlas? Nikoho neviděla. Navzdory vysoké okolní teplotě se zachvěla. Nedaleko od ní se ozval ostrý štěkot. Prudce otočila hlavu. Ztuhla hrůzou. Dva metry od ní se v horkém vzduchu vlnila temnota v postavě obrovského psa. Na výšku mohl mít tři metry a svou šířkou zabíral polovinu ulice. Širokou tlamu měl pootevřenou a cenil tesáky ostré jako šavle a dlouhé jako její paže. Nad čenichem mu plály dva ledově modré ohně ve tvaru očí.

Pes, nebo co to vlastně bylo zač, nasál vzduch a pak pomalu vykročil k ní. Neodvažovala se pohnout, nadechnout, ani zamrkat. Ztuhle pozorovala, jak se obrovský černý stín naklonil nad ní a ledovými plameny propaloval její vyděšené oči.

"Buď pozdravena, Rylo, dcero temné hvězdy," promluvil stín hlubokým hlasem nepodobným ani psu ani člověku.

Vyvalila oči, když vyslovil její jméno, ale nebyla schopná cokoli říct. On to ani nečekal, pohodil hlavou a jeho temná srst se zavlnila. "Dnes v noci tě políbila štěstěna, neboť jsi unikla přízraku z hlubin a setkala se s Gargalem, synem ohně Daldaryly." Sklonil k ní svou obrovskou hlavu a stínovým jazykem jí olízl tvář. Ozvalo se křupnutí, když zlomené kůstky zacvakly na správné místo. Otok zmizel a Ryla se mohla znovu volně nadechnout. Jemně si ohmatala kůži na nose a neucítila žádnou bolest. Zvedla hlavu a šokovaně zašeptala: "Tys mě vyléčil." Pak jí v očích vzplály zvědavé jiskřičky. "Jak jsi to udělal? A co je to oheň Daldaryly? A kdo byl ten přízrak z hlubin?" vychrlila na něj.

Gargal se štěkavě zasmál, pak se znovu sklonil a foukl dívce do tváře. Ryla zamrkala a pak se zhroutila na dlažbu. Temný stín natáhl obrovskou tlapu a dlouhým černým drápem vykreslil kolem dívky kruh, který okamžitě vzplál stejným ledovým ohněm, jenž hořel i v jeho očích.

"Spi sladce, zvědavá dívko. Nechť tě chrání oheň Daldaryly do ranního svítání."

Pak ji mohutným skokem přeskočil a uháněl temnou ulicí dál tam, kde zmizel přízrak.

Kamila Prášková