Druhá šance

Harry je ředitelem úspěšné právnické firmy a zdá se, že má spokojený život. Už osm let přebývá v luxusním hotelu a dny plynou v neměnném rytmu. Ze stereotypu ho však jednoho večera vytrhne obyčejná maličkost a obrátí proud Harryho života jiným směrem. Kam? To se dozvíte v této povídce.

V tichém hotelovém pokoji dodávaly poslední sluneční paprsky luxusním kusům nábytku nostalgický lesk. Harry Kingsport se právě chystal zasednout k novinovému zpravodajství s miskou chipsů. Byl to takový jeho osamělý rituál už několik let. Už od dob, kdy se do tohoto hotelu přestěhoval po tom, co ho vykopla s holým zadkem jeho drahá ženuška. Oholila ho tehdy o všechen majetek, díky Bohu jeho dobře výnosná práce mu zůstala. Pracoval jako právník - jaká ironie, že ho jiná právnická sketa obrala o vše.

Ušklíbl se a svalil se na pohodlnou sedačku. Rukou zašátral vpravo, kde obvykle nechával ovladač. Tedy to nebylo přesné - vždy ho tam nechával. Ale teď tam nebyl! Harry šokovaně pootočil hlavou a zapátral zelenýma očima na čalounění sedačky. Nic. Zamračil se. To přece nebylo možné. Harry nesnášel změny. Už od dob, kdy jeho matka zničehonic zmizela, když mu bylo deset let, je nenáviděl. Vše muselo mít svůj řád, pevně stanovené místo a režim. Proto se také chtěl stát vojákem, jenže jeho otec trval na tom, aby vystudoval stejně jako on práva a později převzal rodinnou firmu. Skvělou, dobře prosperující firmu. Jenže o to Harry nestál. On toužil něco sám vybudovat, dokázat celému světu, že za něco stojí. Což si očividně jeho matka nemyslela, když ho bez okolků opustila a radši se jela plavit na oceán s nějakým obyčejným kuchařem. Jenže on jí ukázal. Harry se uchechtl.

"Kde seš ty zmetku?" oslovil ovladač a zvedl se, aby zjistil, jestli ho náhodou nezasedl, jenže ne. Ať hledal, jak hledal nikde na pohovce ani v obývacím pokoji nebyl. Harry se dokonce podíval i pod gauč. Marně. Otráveně pohlédl na pozlacené hodinky na svém zápěstí. Skoro osm. To snad ne. Hledal ten zatracený ovladač už čtvrt hodiny a nestihl začátek zpráv! To se mu nestalo už... vztekle dupl nohou. To se mu nestalo ode dne, kdy přišel z práce a našel svoji ženu v posteli s jejich údržbářem. Tehdy mu v hlavě úplně přeskočilo, jako by viděl svoji matku s kuchařem, vzkypěl v něm takový vztek, že po nich mrštil drahou porcelánovou vázou, kterou zdědil po prababičce. Údržbář to odnesl deseti stehy na čele a otřesem mozku. Dobře mu tak, hajzlovi, ulevil si Harry v duchu. Jenže díky téhle epizodě přišel Harry o veškerý majetek. Jeho bývalá mu vyhrožovala, že ho zažalují za ublížení na zdraví a to by byl přílišný šrám na jeho bezchybné pověsti.

Nakonec se se svěšeným ocasem usadil v tomhle hotelu. Plánoval si pořídit nějakou pěknou vilku, hned jak dostatečně našetří. Jenže, jak už bylo řečeno, Harry prostě nesnášel změny, a tak když měl po pěti letech našetřeno tolik peněz, že by si mohl otevřít soukromé letovisko na Měsíci, no dobře, to trochu přeháním, ale prostě byl už tak vrostlý do tohoto gauče a svého televizního rituálu, že se odmítal odstěhovat.

Ale zpět do současnosti. Po dalších pár minutách neúspěšného hledání došel Harry s povzdechem do ložnice, kde se zřítil na postel a přehodil přes sebe deku. Možná nebude vadit, když si dnes lehne bez televize. Stejně je to většinou nuda. Někdo někoho zabil, případně okradl, žirafy v zoo mají žirafátka, bla bla. Harry zavřel oči ale nemohl usnout, pořád mu nešel z hlavy ten ovladač. Pamatoval si, že ho včera dal na totéž místo. A pak mu to docvaklo - pokojská! No jistě! Určitě mu ho někam uklidila! Ale proč by to dělala? Věděla, že má Harry rád věci na svém místě a dodržovala jeho pravidla. Možná je nemocná a místo ní nastoupila nějaká nová a nezkušená. Harry si umínil, že se na to ráno zeptá ředitele hotelu. Byli dobří přátelé. S touhle myšlenkou se bezstarostně propadl do spánku. Vůbec si nevšiml malého plyšového medvídka, který na něj hleděl z vršku šatní skříně, pohodlně usazený na televizním ovladači.

Další ráno ho čekalo nepříjemné zjištění - k žádným personálním změnám nedošlo, strávil tak celou půl hodinu dohadováním se s Marry, svojí pokojskou, aby nakonec skončil jako totální hlupák, když přišli do hotelového pokoje a našli ovladač na sedačce, přesně tam, kde měl být. Harry to nedokázal pochopit. Zamumlal směrem k pokojské zmatenou omluvu a dal jí nějaké drobné, aby na celý incident zapomněla. Byl však tak rozhozený, že přišel pozdě do práce a navíc omylem vrazil do jakési nové sekretářky. Hezké sekretářky, jak si stačil všimnout, když jí ze saténového sáčka pomáhal čistit rozlité kafe. Při té vzpomínce se usmál, zatímco tužkou čmáral klikyháky do klientské smlouvy. "Ksakru," ulevil si, když si uvědomil, co dělá. Na dveře zaklepal jeho kolega a dobrý přítel Jack. "Máš chvilku čas?"

Harry vzdychl. "Jo, pojď dál, děje se něco?"

Jack působil zvláštně nervózně a to Harryho zarazilo. Znali se spolu už od střední školy a Jack tak znal všechna Harryho trápení, což platilo oboustranně. "Víš," začal Jack opatrně a posadil se naproti Harrymu do koženého křesla.

"Ven s tím," vyjel na něj Harry netrpělivě, dnes se toho událo tolik, že neměl čas na nějaké opatrné řečičky, musel dohnat ztracený čas.

Jack si odkašlal a Harry povytáhl obočí. "Jistě víš, že se mi nedávno narodila dcera."

Harry se zamračil, samozřejmě, že to věděl, a nechápal, proč to teď na něj vytahuje. Poslal té malé, jak že se to vlastně jmenovala? Debbi? Nebo Danielle? No prostě poslal jí hodně drahý dárek a tím to pro něj haslo. "Sleduješ tou otázkou něco? Potřebuješ zvýšit plat, abys měl na plínky?" zeptal se.

Jack si odfrkl. "Někdy se fakt chováš jak debil, kamaráde."

To Harryho nenamíchlo, jen se uchechtl. Rád se takhle s Jackem špičkoval, patřilo to k nim.

"Budeme pořádat oslavu. Hannah trvá na tom, abych tě pozval. Říkal jsem jí, že to odmítneš, ale ona se nehodlá tak snadno vzdát. Prý jestli nepřijdeš, tak ti rozbije ciferník," zazubil se na něj kamarád a Harry se zasmál. Hannah znal skoro stejně dlouho jako Jacka a bylo mu jasné, že jsou to jen plané výhrůžky. Měla srdce velké jako Grand Canyon a neublížila by ani mouše. Jack měl fakt štěstí, že si ho vzala.

"Hele Jacku, víš, že nemám oslavy rád. Ani bych nebyl dobrá společnost. Pěkně si to užijte a já vám něco přispěju na pití," mrkl na Jacka.

"Ksakru, Harry, víš dobře, že o tvoje prachy nestojím. Jsme kamarádi už zatraceně dlouho, ale kdy naposled jsme zašli na pivo, nebo si jen tak pokecali u dobrýho jídla? Trčíš v tom svým zatraceným hotelu jak ve vězení. Jenže už nejsi nejmladší, brachu, už ti táhne na čtyřicet, měl by sis pořídit pořádnej barák, najít nějakou hodnou ženskou a -"

"Tak dost," utnul ho Harry rázně, o takovou přednášku fakt nestál. "Měl jsem barák, měl jsem ženu a jak to dopadlo? Skončil jsem s holou řití a parohama. Ne, děkuju pěkně, jednou stačilo. Tys měl možná kliku a našel v manželství štěstí, ale pro mě rodinnej život není."

"To už je osm let, nemyslíš, že už je na čase se přes to přenést a pohnout se z místa?" namítl Jack a založil si ruce na prsou.

Harry si nervózně prohrábl vlasy. Připadal si zahnaný do kouta a tohle téma ho frustrovalo. Přemýšlel, jak ho co nejdřív ukončit.

"Víš co, prostě doraž. Hannah to udělá radost, a fakt mě nasereš, když zůstaneš radši trčet v tom pitomým hotelu," prohlásil Jack a hodil mu na stůl lesklou pozvánku. Pak se na něj varovně zamračil a odpochodoval z kanceláře.

Harry letmo pohlédl na lesklý kus papíru. "Srdečně Vás zveme na oslavu narození naší milované dcery, Deborah. V pátek v 18:30. Vaše drahé polovičky jsou vítány, stejně jako něco k zakousnutí. Těšíme se na Vás!" hlásal. Harry se pozastavil nad spojením 'drahá polovička', ušklíbl se a strčil pozvánku do kapsy saka. Na té oslavě ho nikdo neuvidí. Promiň, kamaráde, pomyslel si, ale bude to tak lepší. A s touto myšlenkou se naplno ponořil do práce.

Když toho večera zasedal k televizi, ovladač byl na svém místě a on se spokojeně s chipsy v ruce díval, jak ze Zoo v New Yorku utekl nosorožec a vyděsil pár lidí v Central parku. Spát šel se slastným pocitem, že se vše vrátilo do zaběhnutých kolejí.

Další den ráno si jako vždy chtěl vzít ze skříně svoji oblíbenou kravatu. Nosil ji každý den a vždy ji ukládal na stejné místo, jenže tentokrát tam nebyla. "Co to," uniklo Harrymu, zatímco se horečně přehraboval v šuplíku. Když rozčileně prohledal co mohl, zjistil, že už zase nestíhá. Vydal se do práce bez kravaty a cítil se celý nesvůj. Nemohl zahlédnout plyšového medvídka, který se krčil pod postelí s kravatou omotanou kolem tlapky.

Ve dveřích své kanceláře se potkal s novou sekretářkou. Tou do které včera tak neomaleně vrazil. Mile se na něj usmála. "Jsem Grace, kdybyste cokoli potřeboval, obraťte se na mě, prosím." Harry zamumlal své díky a nervózně se zatahal za límec u košile. Nepamatoval si, kdy naposled byl bez kravaty. Grace si toho pohybu všimla a zkoumavě se na něj zahleděla. Pak se pousmála. "Musím něco zařídit mimo kancelář, do půl hodiny jsem zpět, nebude to vadit, že ne?" zeptala se a Harry, který se toužil co nejdřív schovat v bezpečí svého kanclu, jen zavrtěl hlavou.

Když vešel, přivítala ho vůně kávy a čerstvého pečiva. Sekretářka mu na stole nechala espreso a křupavý croissant. Je milá, pomyslel si Harry. Tahle změna možná bude přece jen k lepšímu. Když jeho minulá sekretářka odešla na mateřskou, nedokázal si představit, že tu bude někdo nový. Ale teď, když se zakousl do sladkého pečiva, se mu to nezdálo už tak zlé.

O půl hodiny později se na dveře ozvalo zaklepání. "Dále," vyštěkl celý rozčilený, že ho někdo vyrušuje od rozdělané práce. Dovnitř vstoupila Grace a v ruce držela malou úzkou krabičku. "Grace?" povytáhl Harry obočí.

Rusovláska položila krabičku na stůl. "Napadlo mě, že by se vám mohla hodit," usmála se. Harry váhavě otevřel víko a zůstal zírat. V krabici byla kravata. Krásná vínově červená kravata s jemným vzorem. "Všimla jsem si, že vám chybí, tak jsem si řekla, že vám ji zaběhnu koupit. Jsem přece jen vaše sekretářka." Harry neměl slov. Nevěděl jak na tohle gesto reagovat. Byl si jistý tím, že tohle nebylo v její náplni práce. "Můžu vám ji nasadit?" zeptala se Grace a Harry toporně přikývl. Vstal a mladá žena mu kravatu zručně uvázala. Harry jí hleděl do obličeje a přitom si všiml jak je hezká a jak jemné má prsty. Když zvedla hlavu a pohlédla mu zblízka do očí, zrychlil se mu dech. "Hotovo, sluší vám," řekla jemně.

"Děkuju," odpověděl stále ještě ztuhlý.

Poodstoupila od něj. "Kdyby cokoli, budu u sebe. A nezapomeňte, že vás v jednu čeká rozhovor s novinářem z New York Times." Harry přikývl a pak sledoval, jak sekretářka vyšla ze dveří. Pak se konečně uvolnil. Prsty přejel po své nové kravatě a usmál se.

V pátek ráno mu Jack nezapomněl připomenout nadcházející oslavu, ale to Harry velice rychle vytěsnil. Prostě tam nepůjde a hotovo. Spokojeně vyťukal do počítače pár mailů, vypil kafe, které bylo opravdu velice dobré, vlastně to bylo nejlepší kafe v jeho životě. Obdivně pohlédl na hrneček. Ta nová sekretářka byla vážně výhra. Přemýšlel, že se bude muset zeptat personalisty, kde ji sehnal. Jak že se to vlastně jmenovala? Grace... Znovu upil kafe a pak blaženě vzdychl. Zvedl telefon a vytočil personalistu. "Personální oddělení, u telefonu Ned Pearl, jak vám mohu pomoci?" ozvala se na druhém konci nacvičená hláška.

"Nech si to, Nede," zpražil ho Harry a nepřestával hypnotizovat hrneček.

"To jste vy, šéfe?" rozkašlal se zaskočeně Ned, snaživý pihovatý mladík, který tohle místo dostal přes dobrou známost. Harry alespoň vyzkouší, jak je užitečný.

"Chci se zeptat na tu novou sekretářku," řekl nedbale.

"Jo, myslíte Grace? Hodná holka a moc pěkná, co říkáte?" Ned nepotlačoval v hlase nadšení.

"Jediné kvality, které mě u sekretářky zajímají, jsou ty pracovní," sepsul ho a Ned se znovu zaraženě odmlčel. "Předpokládám, že jste ji přijímal vy. Můžete mi poslat na mail její životopis? Chci vědět, koho mám ve své firmě."

"Ale sa-samozřejmě," zakoktal se mladík. "Hned to tam budete mít."

"Díky," řekl Harry stroze a zavěsil telefon. "To by bylo," řekl si sám pro sebe a protáhl si ztuhlá záda. Vstal ze židle a došel k oknu. Vyhlédl na rušnou ulici několik pater pod sebou. Lidi se zdáli titěrní. Všechno se najednou zdálo zvláštně vzdálené. Harry na okamžik zavřel oči a pokusil se znovu nabýt rovnováhu, jenže zvědavost mu bzučela v hlavě jako protivná moucha. Zamračil se. Kolik času už uběhlo? Určitě víc než dost. Jestli nebude mít ten životopis na mailu, vezme tomu uchu prémie, ušklíbl se a zamířil zpět k pracovnímu stolu. Měl štěstí, email byl ve schránce. Harry se zvědavě začetl do vcelku rozsáhlého životopisu. "Grace Coleová, 32 let, svobodná, ovládá tři jazyky, má diplom z Harvardu z obchodního práva, velice zajímavé pracovní zkušenosti," mumlal zaraženě. "Proč ji ten pitomec Ned zaměstnal jako sekretářku? Ta ženská má na mnohem víc. Nakvašeně zvedl sluchátko.

"Personá-" začal Ned.

"Ušetři si to!" přerušil ho Harry nevrle. "Proč si ji zaměstnal jako sekretářku? Vystudovala právo na Harvardu a pracovala u Jacksona a spol., odkud odešla s výborným doporučením."

"Ehm, ano," Ned si nervózně odkašlal, " totiž hlásila se na místo advokátky, ale vysvětlil jsem jí, že ženy zaměstnáváte jen jako uklízečky nebo sekretářky, a že se nám zrovna uvolnilo místo sekretářky, takže..."

"A ona to přijala?!" vykřikl nevěřícně Harry. Měl chuť Neda zaškrtit, protože takhle přímo to pravidlo vážně prezentovat neměl, mohli by se kvůli tomu dostat do pěkné kaše za genderovou diskriminaci.

"Říkala, že si s vámi vždy přála pracovat, že jste v jejím oboru legenda. Velké zvíře, chápete. Takže přijala," odpověděl Ned. "Jestli chcete znát můj názor, je to fakt škoda. Mohla by téhle firmě dát mnohem víc, než kafe, i když i to je teda fenomenální."

"O tvůj názor nikdo nestál!" vyštěkl Harry a zavěsil. Vztekle mrštil hrnkem proti stěně. Prásk! Porcelán se rozletěl na ostré střepy. Zatraceně! Harry zuřil. Tohle pravidlo zavedl krátce po té, co ho jeho bývalá dostala na dno. Zlomila mu srdce a Harry zanevřel na všechny ženy. Jsou to mrchy, říkal si tehdy a odmítl jim dát v jeho firmě šanci na lepší pozici. Jenže teď... tahle žena ho něčím zaujala. Zamračil se. Znovu zvedl telefon. "Poslouchej dobře, Nede. Chci, aby od zítřka nastoupila jako advokátka na obchodní oddělení, je ti to jasné? A nech si blbé kecy," pak práskl sluchátkem a složil hlavu do dlaní. Ksakru s tím vším. Neměl by se nechat takhle rozhazovat. Vstal a jal se uklidit, co natropil. "Au!" vykřikl, když se mu jeden střep zařízl do dlaně. "Ksakru!" Z rány mu tekla krev a vsakovala se do drahého koberce.

V tu chvíli se rozrazily dveře a dovnitř vběhla Grace. Když ho uviděla zděšeně si přitiskla ruku na ústa. "Proboha," zašeptala.

"To nic není," uklidňoval ji Harry, i když se mu z té krve dělalo zle. Rusovláska se rychle vzpamatovala. Vyběhla na chodbu a o chvilku později se vrátila s lékárničkou. Klekla si vedle něj a začala ho jemně ošetřovat. "To bude v pořádku, rána není hluboká," konejšila ho a přitom mu obratně přikládala obvaz. Harry ji pozorně sledoval. Jak jí vlasy spadaly do obličeje, když se nad ním skláněla, jak soustředěně špulila rty. A jak jí zajiskřilo v očích, když odvedla dobrou práci. Líbila se mu. Vážně se mu líbila. "Hotovo, myslím, že to nebude nic vážného, ale možná byste se měl raději zastavit v nemocnici," usmála se na něj.

"Děkuju, mám štěstí, že jste tady," oplatil jí úsměv.

Rozpačitě zamrkala a pak mu pomohla na nohy. "Raději zavolám uklízečku, ty střepy jsou nebezpečné. Co se vlastně stalo, káva vám nechutnala?" zeptala se, zatímco pozorovala tu spoušť.

Harry zavrtěl hlavou: "Ne, byla výborná, ale..." Tázavě na něj hleděla. Harry si povzdechl. "Myslím, že už vás dál jako sekretářku nebudu potřebovat," pronesl nakonec a upřeně se na ni zadíval. Žena se zatvářila zmateně. "Ale já... řekněte mi, co vám vadí, zapracuju na tom. Prosím já-"

"Neměla byste se takhle ponižovat," přerušil ji. "Četl jsem váš životopis. Máte na mnohem víc, než na práci sekretářky."

Grace sklonila hlavu a povzdechla si. "Takže už to víte?"

Harry nechápavě zavrtěl hlavou. "Co vás to proboha napadlo?"

"Na Harvardu jste legenda. Muž, který mohl mít vše na zlatém podnose díky rodinné firmě. Ale rozhodl jste se to vše odhodit a vypracovat se vlastními silami. A vaše firma úspěch vašeho otce dokonce překonala. Chtěla jsem vás osobně poznat. Chtěla jsem se od vás učit, ale vy jste... Odmítl jste mě přijmout jako ženu," vysvětlovala a přitom nervózně svírala lem svého sáčka.

Harry si odfrkl. "Měla jste se na mě vykašlat! Zažalovat mě, nebo mi rozbít hubu. Zasloužil bych si to."

Grace se pousmála. "Možná, ale chtěla jsem vám dát druhou šanci. Každý si ji zaslouží, nemyslíte?" Harry na ní konsternovaně zíral. Ta slova mu hrála v hlavě. Druhá šance. Hleděl do jejích upřímných očí. Grace sebou náhle škubla, kdesi zazvonil telefon. "Musím se vrátit do práce," prohlásila a rozběhla se ke dveřím.

"Grace!" Zavolal za ní Harry. Otočila se. "Nedoprovodila byste mě dnes večer na jednu oslavu?" Ta slova z něj vyšla ani netušil jak.

Grace se pousmála. "Ráda," šeptla. Harrymu se v hrudi rozlil zvláštní hřejivý pocit.

Když si o šest měsíců později Harry balil věci a stěhoval se z hotelového pokoje do nového domu, Grace našla pod postelí malého plyšového medvídka s Harryho kravatou omotanou kolem tlapky. "Jé, copak to tu máš?" podivila se a ukázala plyšovou hračku Harrymu.

Ten překvapeně zalapal po dechu. "No to snad ne!" vykřikl. "To je můj medvídek z dětství. Nechápu, jak se sem dostal. A ta kravata..." Harry kroutil nechápavě hlavou. Vzal medvídka do ruky a jemně pohladil po srsti. "Dala mi ho babička krátce předtím než zemřela. Říkala, že mi přinese štěstí." Harry potřásl hlavou. Vzpomínky na babičku pro něj byly krásné i bolestivé zároveň. Starala se o něj po té, co ho opustila matka. Ale i ona nakonec odešla.

"A přinesl?" zeptala se Grace a láskyplně ho pohladila ve vlasech. Harry ji k sobě jemně přivinul. "Víc, než jsem si kdy dokázal představit," zašeptal a políbil ji.

Kamila Prášková