Drak a krysa

Hravá básnička z mých pubertálních let o nečekaném kamarádství.

Nad planinou větry dují,
drak už čeká ve své sluji.

Vrčí a skučí, tlamou kroutí,
už čichá princeznu schovanou v koutí,
hledá ji, pomalu nos svůj k ní šine,
tak děti, řekněte, najde ji či mine?

Chacha, to byste neuhodli, přátelé,
že tahle báseň pro draka neskončí vesele...

Čichá a ňufe, však necítí drahý parfém,
místo toho se z kouta line smrad jako prdééé-
ehm, chci samozřejmě říct puch jak duch...

Pak z kouta vyskočí strašlivá věc!
Drak se zarazí, však neuteče přec.
Zírá to na něj jak ropuší beďar,
tak tuhle svačinku drak těžko hledal,
je to krysa černá jak středověký mor,
piští a skučí ten odporný tvor.

No, nedá se říci, že by se drakovi sbíhaly sliny,
chudáček usnul z té hrozné dřiny!
Stočil se do klubíčka a buď jak buď
na princeznu ho dočista přešla chuť.

A abyste si, děti, nemysleli, že draky nemám ráda,
tak krysa a drak v sobě našli kamaráda!

Kamila Prášková