Dopravní peklo

Krátké okénko do pocitů člověka, který si příliš dlouho užíval domácího klidu a pak byl náhle vržen do džungle veřejné dopravy.

Když je duše příliš dlouho vystavena klidu, je pro ni brutálním šokem, jeli vržena do lidského dopravního pekla.

Připadá si jako by byla dřena na valše a ždímána svalnatými pažemi zkušené pradleny. Je zmatená a omámená všemi těmi zvuky, pachy a otřesy. Asi jako když vás někdo praští sukovicí po hlavě. Přepnete se na jediný mód, zatnout zuby a přežít.

Jen těžko se však ubráníte podráždění mísenému s netrpělivou zuřivostí při představě, že to samé budete muset vydržet i na zpáteční cestě. Ať už to skončí, prosím, přestaňte mě mučit, volá ta zubožená dušička.

Je utrpením poslouchat vedle kvílejícího motoru a skřípání a vrzání a svištění ještě lidské hlasy, řev a hurónský smích, hádky, protahování otravného fakana, kašel a další úžasné projevy lidské přítomnosti, zatímco vás natřásají jako na zadku zuřivého býka.

K tomu přidejte úžasnou směs pachů od cigaret, přes pot a levné parfémy a máte zaděláno na slušný dušebol.

Kamila Prášková